Když jsem byla malá, tak jsem velmi ráda četla knihy. A moc mě to bavilo. Taky se mi moc líbilo, vždycky když mi maminka třeba večer předčítala nějaké knihy. Toto jsem měla nejradši. A není to dělám já synovi. Já mám malého syna a taky mu moc ráda předčítám knihy, a to úplně různé. Syna taky baví, pokud mu třeba vymýšlím nějaké příběhy. Takže musím říct, že jsem velmi ráda, že syn má velmi kvalitní a pozitivní vztah ke knihám. Od toho taky se potom může vyvíjet jeho vzdělání. Vzdělání pro mě bylo vždycky hodně důležité, protože jsem si říkala, že s dobrým vzděláním to člověk vždycky někam dotáhne. Nevím jak vy, ale já jsem si na vzdělání dala opravdu záležet. A taky jsem si vzala na své studium větší studentskou půjčku. Protože jsem si vybrala vysokou školu, která se platila. A nebyla zrovna nejlevnější. Docela mě to mrzelo a štvalo, ale tu školu jsem si opravdu přála dodělat.

Bylo to pro mě opravdu kvalitní vzdělání. A ještě více ráda jsem byla, když jsem vysokou školu úspěšně dodělala. Ani si nedokážete představit tu mou radost, když mi ve škole řekli, že jsem byla jedna z nejlepších studentek. Tohle opravdu se neslyší jen tak často. Byla jsem z toho opravdu nadšená a když jsem tohle řekla mé mámě, byla taky v sedmém nebi, takže já doufám, že syn bude v tomhle po mně.

Že taky bude brát vzdělání hodně vážně. A že taky půjde na vysokou školu. Samozřejmě, že ho k ničemu nutit jistě nebudu. Protože pokud člověk někoho něčemu nutí, tak to vždycky stojí úplně za nic. A chci, aby se syn jen rozhodl sám, co se životem dál bude dělat teď je to přece jeho život. Mě taky nikdo nenutil a jsem za to ráda. Nevím, jak bych asi dopadal, kdyby mě někdo nutil, protože když mě někdo nutí, tak jsme vždycky celá nervózní. Takže by to ke vzdělání jistě moc nepřidalo. Bylo by to na obtíž.