Asi nikoho nepřekvapí, že si děti rády hrají. A jedním z nejoblíbenějších atrakcí je u nich právě závěsná houpačka https://www.chytraliska.cz/kategorie/detske-hracky-na-ven-a-zahradu/detske-zavesne-houpacky/. Ta bývala dříve součástí prakticky každého dětského hřiště, především právě pro svou oblíbenost. Avšak dnes je již prakticky nenajdeme.

Je to především proto, že se změnily bezpečnostní standardy. Přeci jen, ty nejzákladnější modely, které jsme na většině hřišť viděli, tvořila pouhá kovová konstrukce, na níž byla zavěšena dřevěná prkna na řetězu. Jistě, dětem to stačilo, ale potenciál pro zranění tady byl.

Není však třeba zastírat, že právě ono riziko bylo jednou z věcí, které děti na závěsných houpačkách přitahovaly a přitahují. Rády totiž zkouší nové limity a testují svůj potenciál. To je samozřejmě důležité pro jejich vývoj. Uvědomí si tak, čeho jsou schopni, a co je naopak nad jejich síly.

Tento typ houpačky samozřejmě vidíme často například na poutích, avšak zde jde o bezpečnější modely, obvykle ve tvaru lodiček. Je podstatně obtížnější je rozhoupat vlastní silou, takže je obvykle potřeba spoléhat na toho, s kým na pouti jsme. Navíc, a to je pro děti také důležité, je nelze rozhoupat ani zdaleka tak vysoko.

Zde se však nabízí otázka, co máme dělat. Máme dát přednost potřebám dítěte k rozvoji a ke zkoumání vlastního potenciálu, nebo jejich bezpečnosti? Abychom mohli odpovědět, je potřeba se podívat, kolik z těchto zranění bylo vážných.

Popravdě řečeno, bylo to jen malé procento. Ačkoliv pády se děly prakticky denně, málokdy měly větší následek než modřinu či odřené koleno. Především proto, že povrch tvořila tráva či hlína, které jsou dostatečně měkké na to, aby zabránily ve většině případů vážným následkům.

Je tedy poměrně škoda, že z našich hřišť tyto houpačky mizí. Člověk pak přemýšlí, co zmizí dál. Nebo nakonec dětem pohyb úplně zakážeme, aby se jim nic nestalo? Jistě, chceme naše děti chránit, ale i přehnaná starostlivost škodí. Občas by bylo dobře, kdybychom si to uvědomili.