Lidé chodí do práce a tam dostávají kromě úkolů, které mají splnit, i výplatu. Někdy větší, někdy menší, jak už tomu tak bývá, ale každý je tu placen. A nikomu tu určitě nemusím složitě vysvětlovat, proč je tomu tak. Zkrátka někdo v práci udělá něco dobrého, za co se vyplatí odběratelům zaplatit, a tudíž má zákonitě nárok na to, aby za to dostal peníze a mohl si také něco dopřát dle svého uvážení.

Protože jsou peníze v lidském životě zásadní věcí, mělo by tu být ve všech ohledech naprosto jasně. Neměly by tu panovat jakékoliv pochybnosti nebo nejasnosti, každý by měl už od počátku vědět, co bude dělat, jak to bude dělat a jakou za to dostane odměnu.

Jenže právě s tou odměnou se to do jisté míry komplikuje. A sice proto, že jak všichni aspoň trochu zkušení vědí, neexistuje u nás jeden jediný typ mzdy. Jsou tu rovnou mzdy dvě, hrubá a čistá, a každá obnáší něco jiného. A jak vás třeba na internetu přesvědčí k tomuto účelu sloužící kalkulačka hrubá čistá mzda neexistuje. Jsou to dva znatelně rozdílné pojmy.

A co že tyto znamenají? Především to, že čistou mzdu dostává zaměstnanec na ruku (případně na účet a podobně), zatímco ta hrubá je částkou, kterou zaměstnavatel pro svého zaměstnance vyčlenil a vyplatil. A mezi nimi je rozdíl v tom, že z hrubé mzdy vznikne ta čistá tak, že se odečte daň z příjmu, zdravotní pojištění, sociální pojištění a případně nějaké exekuční srážky.

Takže čistá mzda nikdy nedosáhne výše té hrubé, ze které je vypočítávána, a už vůbec ji nepřekročí. Nejde to.

A zaměstnanec to musí vědět. Má vědět, že slíbenou hrubou mzdu nedostane, že bude mít čistého méně. Dotyčný s tím musí počítat, a měl by vědět, kolik že tedy vlastně dostane. Aby se po výplatě nedostal do úzkých.

A zmíněná internetová kalkulačka mu to kdykoliv snadno spočítá. Což je záhodno využít, aby nehrozilo, že se člověk dostane kvůli nečekaně nízkému příjmu do úzkých.